Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Ratifikace Lisabonské smlouvy a schvalování mezinárodních smluv v ČR obecně

Premiér Jan Fischer dnes doručí na italské ministerstvo zahraničí v Římě ratifikační dokumenty, které se připojí k originálu Lisabonské smlouvy v depozitáři, kam se ukládají veškeré dokumenty o EU. Proces schvalování Lisabonské smlouvy tím bude dokončen. Připomeneme vám, co všechno tomu předcházelo, a stručně nastíníme problematiku schvalování mezinárodních smluv v České republice.

Mezinárodní smlouvy
V mezinárodním právu je uzavírání smluv řešeno ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z 23. května 1969. V České republice vstoupila Vídeňská úmluva v platnost 28. 8. 1987 a ve Sbírce zákonů byla vyhlášena pod číslem 15/1988 Sb. Podle této Úmluvy je za mezinárodní smlouvu považována mezinárodní dohoda, která je uzavřena mezi státy písemnou formou a řídí se mezinárodním právem, bez ohledu na to, zda je sepsána v jediném dokumentu, nebo ve dvou či více souvisejících dokumentech a má-li jakékoliv pojmenování. Může tedy jít o smlouvu, úmluvu, ale i pakt, protokol, konvenci nebo chartu. Mezinárodní smlouva může být dvoustranná (bilaterální) nebo vícestranná (multilaterální). Setkat se můžeme ještě s výrazem plurilaterální, což je vícestranná smlouva, ale bez možnosti přistoupení dalších států.
Mezinárodní smlouva vzniká na základě jednání zúčastněných států nebo mezinárodních organizací (např. OSN, NATO). V ČR podle Ústavy sjednává mezinárodní smlouvy prezident, může ale tuto pravomoc přenést na vládu, nebo některého jejího člena. Navržený text je konzultován a případně upravován a ve výsledku takového jednání sepsán jako budoucí smlouva. Pokud dojde ke shodě na tomto textu, podepíšou jej vyjednavači všech zúčastněných států nebo organizací. Tento akt je nazýván autentifikací a text smlouvy se jím stává konečným. Potom se o smlouvě hlasuje v jednotlivých parlamentech příslušných států, které vyslovují souhlas s jejím uzavřením, v případě již existující smlouvy s přistoupením k ní. Po odsouhlasení parlamentem nastupuje proces ratifikace.

Ratifikace
Samotné slovo "ratifikace" vzniklo ze dvou latinských slov ratus - platný a facere - udělat, a znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu. Používá se obvykle v souvislosti s ústavou nebo mezinárodními smlouvami, které jsou svou povahou na úrovni ústavy a jsou nadřazeny národnímu právu. Z toho důvodu se k uzavření takové smlouvy kromě běžného schvalovacího procesu vyžaduje ještě ratifikace, tedy jistý krok navíc, jehož povahu určují ústavy dotčených zemí. Například v USA je k ratifikaci třeba souhlasu dvou třetin Senátu, v Anglii smlouvu podepisuje premiér jménem královny a v některých zemích je do ratifikačního procesu začleněno i referendum.
V České republice je třeba na základě článku 49 Ústavy ČR souhlasu obou komor Parlamentu a podle článku 63 Ústavy ČR je k dokončení ratifikace nutný podpis prezidenta. Na rozdíl od sjednávání smlouvy je v případě ratifikace prezidentovo právo výlučné a nepřenosné. A zatímco vnitrostátní zákon může platit bez podpisu prezidenta, v případě mezinárodní smlouvy je tento podpis nutný. Teprve podpisem prezidenta je ukončena ratifikace smlouvy z pohledu vnitrostátního. Ve smyslu mezinárodního práva je ratifikace dokončena uložením podepsaných listin u depozitáře mezinárodní smlouvy.

Lisabonská smlouva
O obsahu a významu Lisabonské smlouvy jsme vás již informovali v samostatném článku. Nyní přinášíme stručný chronologický přehled výše popsaného ratifikačního procesu právě na příkladu Lisabonské smlouvy.
  • 19. 10. 2007 - EU se dohodla na podobě nové smlouvy o svém fungování.
  • 13. 12. 2007 - Šéfové států a vlád EU v Lisabonu podepsali novou unijní smlouvu. Za ČR tak učinil tehdejší premiér Mirek Topolánek.
  • leden 2008 - Vláda odeslala Smlouvu do sněmovny a Senátu.
  • 1. 4. 2008 - Poslanecká sněmovna parlamentu ČR podpořila Smlouvu v prvním čtení, návrh na zamítnutí neprošel.
  • 24. 4. 2008 - Senátoři požádali Ústavní soud, aby posoudil soulad Smlouvy s českým ústavním pořádkem.
  • 13. 6. 2008 - Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, čeští euroskeptici dostali do rukou další argument.
  • 26. 11. 2008 - Ústavní soud rozhodl, že proces schvalování Lisabonské smlouvy v ČR může pokračovat.
  • 9. 12. 2008 - Sněmovna přerušila na návrh ODS projednávání Lisabonské smlouvy do února 2009.
  • 18. 2. 2009 - Poslanecká sněmovna schválila Lisabonskou smlouvu.
  • 6. 5. 2009 - Senát schválil Lisabonskou smlouvu.
  • 29. 9. 2009 - Senátoři ODS předložili Ústavnímu soudu návrh na další přezkoumání Lisabonské smlouvy.
  • 3. 10. 2009 - V Irsku proběhlo druhé referendum a Irové Smlouvu podpořili. Čeští odpůrci Lisabonské smlouvy považují opakované referendum za neplatné.
  • 9. 10. 2009 - Prezident Klaus oznámil, že žádá pro ČR výjimku z Listiny základních práv EU související s Lisabonskou smlouvou z obav o prolomení Benešových dekretů.
  • 10. 10. 2009 - Polský prezident Lech Kaczynski podepsal Smlouvu, Česko tím zůstalo poslední unijní zemí, která ji neratifikovala.
  • 15. 10. 2009 - Skupina senátorů doplnila svůj návrh na přezkoumání souladu Lisabonské smlouvy s Ústavou.
  • 17. 10. 2009 - Prezident Klaus potvrdil, že v případě přijetí výjimky, nebude požadovat, aby toto ratifikovaly všechny země EU. 
  • 27. 10. 2009 - Ústavní soud zahájil jednání o Lisabonské smlouvě. Jednání bylo odročeno na 3. 11. 2009.
  • 3. 11. 2009 - 9:00 hod. - Ústavní soud konstatoval, že žalované části Smlouvy nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a všechny další návrhy odmítl.
  • 3. 11. 2009 - 15:00 hod. -  Prezident Václav Klaus Lisabonskou smlouvu svým podpisem ratifikoval, ale symbolicky v černé kravatě a s upozorněním, že s ní stále nesouhlasí.
  • 13. 11. 2009 - Proces ratifikace je završen uložením českých podpisů v římském depozitáři.
  • 1. 12. 2009 - Lisabonská smlouva začíná platit.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.