Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Lisabonská smlouva

Pařížská smlouva, Římské smlouvy, Slučovací smlouva, Maastrichtská smlouva, Amsterdamská smlouva a Niceská smlouva tvoří základní pilíře evropského práva. Od 1. 1. 2010 by k nim měla přibýt Lisabonská smlouva.

Lisabonská smlouva byla podepsána 13. 12. 2007 v Lisabonu, odtud její název. Byla vypracována po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která byla v roce 2005 zamítnuta referendem v Nizozemí a ve Francii. Původní Evropská ústava měla nahradit celou složitou strukturu jednotlivých smluv EU jediným právním předpisem. Tyto výše zmíněné smlouvy se uzavírají mezi vládami členských zemí, podléhají ratifikaci národními parlamenty a představují primární právo Evropské Unie. Lisabonská smlouva ponechává tyto základní smlouvy v platnosti, pouze je mění. Konkrétně pozměňuje Smlouvu o Evropské Unii (Maastrichtská smlouva) a Smlouvu o založení Evropského Společenství (Římská smlouva), tu má dokonce přejmenovat na Smlouvu o fungování Evropské unie. 
Jinak ovšem Lisabonská smlouva přejímá většinu změn navržených v původní neschválené Euroústavě. Evropská unie má mít podle ní jednotnou právní subjektivitu a Listina základních práv a svobod má získat stejnou právní závaznost jako ostatní Smlouvy. Výjimku dostala Velká Británie a Polsko, kde i práva zakotvená v Listině budou posuzována podle vlastních zákonů těchto zemí.
Některé změny oproti Euroústavě jsou pouze kosmetické, například Evropský ministr zahraničí se nově podle Lisabonské smlouvy bude nazývat Vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a bude zároveň místopředsedou Komise. Lisabonská smlouva upouští od navrhovaných názvů zákon EU a rámcový zákon EU a zachovává označení nařízení, směrnice a rozhodnutí. Vypuštěny byly veškeré návrhy na vlajku nebo hymnu EU.
Celá Lisabonská smlouva je velmi dlouhá, český překlad v Úředním věstníku Evropské unie měl téměř 400 stran. A nedá se číst samostatně, je totiž vlastně jakousi novelou stávajících smluv, je tedy lepší studovat přímo jejich konsolidovaná znění. 
I proto další diskutované změny, které Lisabonská smlouva přináší, uvádíme pouze v několika stručných bodech: 
  • Smlouva poprvé výslovně uznává možnost vystoupení z Evropské unie.
  • Zavádí tzv. občanskou iniciativu, kdy bude moci jeden milion občanů z většího počtu členských států (dle návrhu alespoň 1/4 států EU) vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
  • Zavádí post stálého předsedy Evropské rady, zvoleného jejími členy na dva a půl roku, zatímco doposud předsedal Radě premiér země, která právě předsedala EU. Tento nový post je také někdy označován jako "evropský prezident".
  • Od roku 2014 klesne počet členů Evropské komise na dvě třetiny počtu členských států, její předseda bude volen Evropským parlamentem na návrh šéfů vlád, kteří budou muset brát v potaz výsledky voleb do Evropského parlamentu. Snížení počtu členů ovšem znamená, že ne každá země bude mít vždy svého komisaře jako nyní.
  • Rozšiřují se oblasti, kde se nebude rozhodovat jednomyslně, nebude tedy platit právo veta pro každý stát. Ve více než 50 oblastech se nově bude rozhodovat kvalifikovanou většinou, k jejímu dosažení bude třeba souhlasu 55 % členských států, které dohromady reprezentují 65 % obyvatel EU (tzv. dvojí většina).
  • Měla by vzniknout evropská policie, která bude smět zasahovat na území všech členských států.
  • Při hlasování se klade větší důraz na počet občanů, čímž se váha českého hlasu snižuje.
  • Přesouvá některé kompetence národních parlamentů na orgány EU, jde například o oblasti sociální politiky, energetiky, nepřímých daní, justice, bezpečnosti, vojenských otázek a zahraniční politiky.
  • Kritikům vadí především obecná přechodová klauzule (passerelle), která umožňuje Evropské radě, aby sama rozšířila oblasti, kde se bude rozhodovat pouze kvalifikovanou většinou. Národní parlamenty ale mohou vyslovit nesouhlas s takovým rozhodnutím Rady.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.