Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Letní čas

Jedním z předpisů, který nabývá účinnosti dnem 1. září 2011, je i nařízení vlády č. 222/2011 Sb., o zavedení letního času v letech 2012 až 2016. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/84/ ES, o úpravě letního času, jsou v nařízení uvedeny přesné termíny začátku a konce letního času až do roku 2016. K tomu, aby vláda nařízením zaváděla odchylkou od středoevropského času letní čas, je zmocněna zákonem č. 54/1946 Sb., o letním čase.

Historie
Letní čas je ve vyspělých průmyslových zemích Evropy a Ameriky zaváděn z ekonomických důvodů, cílem je posun pracovní doby v letním období tak, aby se plně využilo denního světla. Zákonem byl letní čas poprvé zaveden v roce 1908 v Nizozemí, ve větší míře byl poté v Evropě používán za první světové války. V Rakousku-Uhersku, a tedy i v českých zemích, byl poprvé zaveden v roce 1916. V meziválečném období se jeho znovuzavedení neprosadilo, i když živnostenská a obchodní komora to opakovaně prosazovala. Za protektorátu Čechy a Morava byl letní čas zaveden 1. 4. 1940 a tehdy platil nepřetržitě až do 2. 11. 1942. V následujících letech již začínal na jaře a končil na podzim. V roce 1950 bylo jeho zavádění ukončeno.
Teprve při celosvětové ropné krizi v sedmdesátých letech 20. století vyvstala naléhavá potřeba úspory elektrické energie, a proto začal být v Evropě znovu pravidelně zaváděn letní čas. V Evropské unii bylo o pravidelném zavádění letního času rozhodnuto v roce 1976. Jako první z členských zemí na něj okamžitě přistoupila Francie, nejdéle, až do roku 1980, vzdorovalo Německo a Dánsko. Tehdejší Československo přešlo na pravidelné zavádění letního času v roce 1979. Původní rozsah přibližně od 1. dubna do 1. října se v roce 1996 ve většině evropských zemí o jeden měsíc prodloužil, takže letní čas trvá od poslední březnové neděle do poslední říjnové neděle.
Dnes se letní čas používá ve všech státech Evropy s výjimkou Islandu, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Špicberky. Každoroční změna času na letní a zpět má mnoho odpůrců, kteří argumentují především tím, že v současnosti již jeho zavádění nepřináší prokazatelné energetické úspory. Zatím první zemí, která se rozhodla ukončit dlouhodobě zavedené pravidelné střídání letního a standardního času, je Rusko. Letos v únoru prezident Dmitrij Medveděv vyhlásil zavedení letního času celoročně. V Rusku se tedy 27. března 2011 naposledy posunul čas o hodinu dopředu a zpět už se nevrátí.

Legislativa
V České republice je zavádění odchylky od středoevropského času ošetřeno zákonem č. 54/1946 Sb., o letním čase. Tento zákon zmocňuje vládu, aby zaváděla letní čas a určovala jeho počátek a konec. Vláda tak jednou za pět let svým nařízením vyhlašuje přesné časové termíny začátku a konce letního času. Letos byl letní čas zaveden 27. března a skončí dnem 30. října, jak bylo stanoveno nařízením vlády č. 420/2006 Sb. Pro příštích 5 let jsou termíny stanoveny právě vydaným nařízením vlády č. 222/2011 Sb., o zavedení letního času v letech 2012 až 2016.
V rámci Evropské unie zavazuje jednotlivé členské státy k zavádění letního času a pravidelnému vyhlašování přesného časového plánu směrnice č. 2000/84/ ES, o úpravě letního času.
Zřejmě světovým unikátem je pak zavedení zimního času v českých zemích od 1. 12. 1946 do 23. 2. 1947. Tehdy byl čas skutečně posunut o hodinu zpátky. Za zimní čas se někdy mylně označuje standardní čas, ale tzv. "přechod na zimní čas" je až na tuto jedinou historickou výjimku vždy jen návratem z letního času k normálu. Nicméně zákon zmocňující vládu k zavedení zimního času nikdo nezrušil a pod č. 212/1946 Sb. platí dodnes.

Termíny začátku a konce letního času pro období od roku 2012 do roku 2016:
RokZačátek letního časuKonec letního času
201225. března28. října
201331. března27. října
201430. března26. října
201529. března25. října
201627. března30. října

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.