Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Zvláštní území EU - Hora Athos

Celým názvem Svatá hora Athos je mnišský stát na území řeckého poloostrova Chalkidiki. Jde o jediné území v Evropě, kam je oficiálně zakázán vstup ženám. Území je také vyňato z jednotného prostoru DPH a má zvláštní výjimku v Schengenské smlouvě. Podle jedné z legend je mnišský stát pojmenován po bájném obrovi Athosovi, jemuž kdysi vypadl z ruky kámen, který chtěl hodit na boha moří Poseidóna. Z kamene spadlého do moře se vytvořil poloostrov Svatá Hora.

Svatá hora Athos leží na nejvýchodnějším ze tří poloostrovů vybíhajících z Chalkidiki do Egejského moře. Hornatý poloostrov je 47 km dlouhý a široký v různých místech mezi 5 a 11 km. Dominantou poloostrova je 2033 metrů vysoká hora Athos. Svatá hora Athos je považována za nejvýznamnější duchovní centrum na evropském kontinentu, je zde 20 klášterů a ke každému z nich náleží samosprávné území, tzv. monastýr. Nachází se zde také dvanáct pousteven. Zachovala se zde starobylá byzantská architektura, mnoho ikon i vzácných rukopisů.
Ve věcech náboženských podléhá celá oblast patriarchovi konstantinopolskému (pozn. redakce: Konstantinopol je dnešní Istanbul). Historie poloostrova sahá zřejmě až do 4. století n. l., první písemné zmínky o poustevnách jsou z konce devátého století. V desátém století zde byl založen první klášter a byzantští panovníci potvrdili zvláštní postavení Athosu jako útočiště poustevníků a mnichů. V roce 1046 byla vydána první ústava samosprávného mnišského státu a Svatá Hora se stala jedním z nejvýznamnějších středisek pravoslavné církve. 13. století bylo ve znamení boje s katolíky, jejichž nadvlády se poloostrov zbavil teprve v roce 1313. Od té doby již všichni panovníci včetně Turků specifické postavení pravoslavných obyvatel Svaté Hory respektovali.
Od roku 1927 je Svatá Hora řeckou ústavou považována za autonomní republiku a její obyvatelé mají řecké občanství. Řecko zastupuje guvernér, je zde také řecký prokurátor a policie. Do vnitřní správy Athosu však prokurátor ani policie zasahovat nemohou, starají se pouze o bezpečnost turistů i mnichů. Nicméně i mniši jsou jenom lidé, a tak policie občas řeší i věroučné, majetkové či národnostní spory mezi jednotlivými kláštery. Athos má svůj dvacetičlenný parlament, ve kterém každý klášter zastupuje jeden igumen. Má také tříčlennou vládu a prezidenta zvaného protos, který je volen na období jednoho roku.
Při schvalování Schengenské smlouvy Řeckým parlamentem v roce 1997 se skupina mnichů z Hory Athos stala jedním z nejhalasnějších odpůrců ratifikace smlouvy. Schengen označili odpůrci za satanův plán a nakonec si vymohli výjimku. Do dohody o přistoupení Řecké republiky k Schengenské smlouvě byl zahrnut oddíl zajišťující zohlednění zvláštního postavení Hory Athos při provádění dohody.
Další zcela unikátní výjimkou z evropského práva je absolutní zákaz vstupu žen na celé území Hory Athos. Kromě nejrůznějších organizací bojujících za rovnoprávnost žen, se proti této výjimce ostře ohradily i finské a švédské europoslankyně podporované ministryněmi zahraničí obou zemí. Zákaz platí už od 11. století, kdy císař Konstantin IX. vydal bulu zakazující vstup na Svatou Horu všem bytostem ženského pohlaví bez rozdílu. Tedy nejen ženám, ale i zvířatům. Tolerují se pouze kočky a slepice, a to z čistě praktických důvodů. Kočky mají poloostrov chránit před přemnožením hlodavců a ze žloutků slepičích vajec se připravují barvy na malování ikon. Od roku 1926 platí zákon, podle kterého lze porušení zákazu potrestat odnětím svobody v trvání od dvou do dvanácti měsíců. Ani mužům ale není umožněn volný vstup, je třeba získat zvláštní povolení, které opravňuje dospělého muže k pobytu nejdéle na čtyři dny. Denně je povolen vstup jen deseti návštěvníkům z nepravoslavných zemí a stovce občanů z Řecka nebo jiných pravoslavných států. Povolení se vydávají v Soluni a získat ho trvá přibližně měsíc. Běžní turisté si tak mohou nádherné kláštery vystavěné přímo nad mořem prohlédnout pouze z výletních lodí ze vzdálenosti 3 km.
Další odlišností je používání juliánského kalendáře. Ten byl u nás používán do konce 16. století, v Řecku však až do roku 1924. Dnes je juliánský kalendář, který se o třináct dní opožďuje za dnešním gregoriánským, používán pouze na Athosu.

   

 
   
 
Související články:

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.