Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Povinné očkování

Ústavní soud včera svým rozhodnutím odmítl návrh na zrušení části zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou se Ministerstvu zdravotnictví dává pravomoc stanovit vyhláškou, která očkování jsou pro děti v ČR povinná. Očkování dětí je tedy i nadále povinné a může být nařizováno Ministerstvem zdravotnictví. Za nedodržení povinnosti nechat očkovat dítě hrozí rodičům pokuta až 10 tisíc korun.

Ústavní soud rozhodoval v případu rodičů, kteří se domáhali zrušení ustanovení § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Rodiče se domáhali zrušení institutu povinného očkování dětí a poukazovali také na to, že z textu zákona není rozsah očkování zřejmý a jeho podrobnější úpravu obsahuje až prováděcí vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Stěžovatelé se domnívali, že byla porušena jejich ústavně zaručená práva na nedotknutelnost osoby, zachování lidské důstojnosti, ochranu soukromí, vlastnictví, svobodu myšlení a svědomí, ochranu zdraví a rodičovskou výchovu a péči a také namítali, že povinnost jim může být uložena jen zákonem nikoliv vyhláškou. Tvrdili, že Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře vztahující se k oblasti zdravotní péče zdůraznil, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních lidských práv upraveny pouze zákonem a poukazovali např. na rozhodnutí o zrušení lázeňské vyhlášky (psali jsme zde). 
Ústavní soud dospěl k závěru, že z ustanovení § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývají spolehlivě základní atributy a meze právní úpravy povinného očkování proti infekčním nemocem. Regulace podrobností vakcinace je provedena vyhláškou v přípustných mezích na základě zákonného zmocnění. Ústavní soud dále poukázal na to, že čeští i mezinárodní odborníci plošné preventivní očkování doporučují. Stávající právní úprava je tedy podle Ústavního soudu v pořádku a slouží k realizaci minimalizace šíření infekčních nemocí v zájmu ochrany veřejného zdraví. Právo rodiče na nakládání s dítětem není navíc podle soudu absolutní.
Stěžovatelé se dále domáhali zrušení části ustanovení § 29 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v němž požadovali vypustit text o porušení zákazu či povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Ani tomuto návrhu soud nevyhověl, a to zejména proto, že skutková podstata přestupku, který stěžovatelé požadovali zrušit, spočívá i v jiném jednání než nepodrobení se očkovací povinnosti. Za nedodržení povinnosti očkovat hrozí tedy i nadále rodičům pokuta až 10 tisíc korun. Pokutu přitom již v minulosti v roce 2010 zrušil Nejvyšší správní soud (psali jsme zde), ovšem následně v roce 2012 opět Nejvyšší správní soud rozhodl, že rodiče je možné sankcionovat (psali jsme zde).
Nyní tedy Ústavní soud svým nálezem jasně řekl, že Ministerstvo zdravotnictví může dále nařizovat očkování dětí a za vyhýbání se této povinnosti hrozí jejich zákonným zástupcům pokuta až 10 tisíc korun. Děti musí v současné době povinně podstoupit očkování proti tetanu, záškrtu, černému kašli, hepatitidě B, dětské obrně, haemophilu influenzae, spalničkám, příušnicím, zarděnkám a rizikové skupiny i proti TBC.
Ústavní soud ale také svým nálezem vyzval zákonodárce k úvaze nad přijetím právní úpravy odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivci povinným očkováním. Podle mluvčí Ústavního soudu je v případě, že stát stanoví sankci za odepření povinnosti strpět vakcinaci, nutné se zamyslet i nad situací, při níž eventuálně způsobí výkonem práva očkované osobě újmu na zdraví. Apel soudu na zákonodárce uvítala i žalující strana s tím, že by stát v těchto případech měl převzít odpovědnost a za případné újmy zaplatit odškodnění.
Plný text nálezu Ústavního soudu včetně odlišného stanoviska soudkyně Kateřiny Šimáčkové najdete zde.

Související články:

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.