Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Prokázání úmyslu obchodovat se zahraničními subjekty

Evropský soudní dvůr zveřejnil precedenční rozsudek, podle kterého pouhé používání internetové stránky podnikatelem za účelem obchodování nemusí automaticky znamenat, že jeho činnost je „zaměřena“ na jiné členské státy. Soudní dvůr ve svém rozsudku nabízí příklady indicií vyskytujících se na webových stránkách, které by prokázaly, že podnikatel uvažoval o obchodování se spotřebiteli, kteří mají bydliště v jiných členských státech. Vnitrostátní soudy v jednotlivých členských zemích musí nyní podobné případy řešit v souladu s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie.

Soudní dvůr rozhodoval dva konkrétní případy, které se týkaly aplikace nařízení Rady č. 44/2001/ES, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Toto nařízení stanoví, že občané by měli být žalováni u soudů toho členského státu, ve kterém mají trvalé bydliště. Spory vyplývající ze smluvních vztahů ale mohou být řešeny soudem v místě, kde sporný závazek byl nebo měl být splněn. Pokud se jedná o spotřebitelskou smlouvu, pak má spotřebitel právo řešit spor v místě svého trvalého pobytu, ovšem pouze za předpokladu, že podnikatel „zaměřuje své činnosti“ na členský stát, ve kterém má spotřebitel bydliště. Pokud se takové zaměření neprokáže, pak se má za to, že spotřebitel si je vědom rizika soudního řešení sporu v jiné členské zemi již nákupem zboží či služeb u zahraničního obchodníka, který se zahraničními klienty běžně neobchoduje.
Ať už žaluje spotřebitel obchodníka nebo obchodník spotřebitele, vždy je třeba prokázat, zda činnost obchodníka je zaměřena i na jiné členské státy. V případě, že se toto prokáže, spotřebitel může využít příznivějších pravidel o příslušnosti a soudit se v zemi svého trvalého bydliště. Ovšem fakt, že podnikatel používá internetové stránky a tím je jeho služba dostupná i ze zahraničí, ještě nemusí znamenat, že je jeho činnost automaticky zaměřena na zahraniční klientelu.
Rozsudek Soudního dvora je tedy takový, že pouhé používání internetové stránky podnikatelem za účelem obchodování samo o sobě neznamená, že jeho činnost je „zaměřena“ na jiné členské státy a národní soudy musí vždy ověřit, zda z internetových stránek a celkové činnosti podnikatele vyplývá, že zamýšlel obchodovat se zahraničními zákazníky. 

A co Soudní dvůr pokládá za indicie prokazující zaměření webových stránek na zahraniční klientelu?
  • - sponzorované odkazy v internetových vyhledávačích, které usnadňují přístup klientů z jiných zemí
  • - použití domény jiných členských zemí nebo neutrální domény (.com, .eu)
  • - uvedení telefonického spojení s mezinárodní předvolbou
  • - popis cesty do místa poskytování služeb s počátkem v jiném členském státě
  • - uvedení referencí od mezinárodní klientely
  • - možnost používání jiného jazyka nebo jiné měny

Úplné znění rozsudku najdete zde.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.