Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

ÚS: Oprava havarovaného vozu

Ústavní soud (dále jen ÚS) nedávno rozhodoval případ, kdy pojišťovna uhradila řidiči jen část opravy havarovaného vozu, a to přesto, že nehodu nezavinil. Pojišťovna argumentovala tím, že opravy vůz zhodnotily a plnou úhradou by se majitel vozu bezdůvodně obohatil. Ústavní soud se ale přiklonil na stranu řidiče a rozhodl, že pojišťovna má uhradit plnou cenu opravy havarovaného vozu.

Soudci Ústavního soudu rozhodovali v případu muže, jehož vozidlo bylo nikoliv jeho vinou poškozeno při autonehodě. Likvidace pojistné události proběhla bez komplikací, ale konečná výplata peněz za opravu automobilu byla pojišťovnou ponížena o 28 %. Své rozhodnutí pojišťovna zdůvodnila tím, že je třeba přihlédnout k amortizaci vozidla. Ústavní soud zkonstatoval, že pojišťovny často argumentují tím, že opravou, při níž jsou použity nové náhradní díly, je vozidlo vlastně zhodnocováno. Soudci ÚS ale tuto praxi odmítli s tím, že takový výklad je značně zjednodušující.
Soudy nižší instance přiznaly pojišťovně právo na snížení částky z důvodu zhodnocení technického stavu vozidla o 50 % ceny materiálu, protože vozidlo již bylo v době nehody v polovině své životnosti a oprava byla provedena prostřednictvím nových dílů. Takový postup soudu ale podle Ústavního soudu zcela ignoruje všeobecně známou skutečnost, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší, než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. I kdyby tedy vozidlo bylo po opravě v lepším technickém stavu než před nehodou, jeho tržní hodnota je snížena informací, že bylo havarováno. Navíc použití neznačkového nebo použitého náhradního dílu je sice možné, ale ne vždy ho má opravna k dispozici a po poškozeném nelze požadovat, aby např. objížděl vrakoviště a hledal náhradní díl odpovídající stářím dílu, který byl během nehody poškozen. Vždy také musí být brán ohled na bezpečnost a poškozeného nelze nutit, aby ve snaze co nejvíce snížit náklady na opravu vozidla a tím případně vyloučit jeho možné zhodnocení, riskoval bezpečnost svoji i ostatních účastníků silničního provozu použitím dílů výrazně nižší kvality či dílů neznámého původu.
Navíc je třeba zohlednit i fakt, že poškozenému bylo ono tzv. zhodnocení vozidla v podstatě vnuceno, protože opravou sledoval pouze jeho uvedení do stavu před nehodou. Ústavní soud tedy dospěl k jednoznačnému závěru, že pokud opravu vozidla nelze provést úsporněji a směřovala jen k odstranění následků škodné události, není spravedlivé, aby byli poškození pravidelně nuceni doplácet na zprovoznění vozu mnohdy nemalé částky. Uhrazení celé ceny účelně provedené opravy směřující jen k odstranění následků škodné události by mělo být pravidlem.
Případ byl u soudů posuzován ještě v době platnosti staré legislativy, tedy zejména zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Ústavní soud ve svém nálezu také upozornil, že ustanovení § 2969 nového občanského zákoníku dnes již výslovně stanoví, že při určení výše škody se zohlední i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 
Plné znění Nálezu Ústavního soudu najdete zde.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.