Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Revizor může zadržet černého pasažéra

Nejvyšší správní soud zveřejnil rozsudek, ve kterém rozhodl, že revizor může za určitých okolností v rámci nutné obrany zadržet černého pasažéra. Nejvyšší správní soud posuzoval konkrétní případ, vyjádřil se však i obecně k možnostem, které má revizor ve vztahu k černým pasažérům. Rozsudek řeší případy, kdy cestující odmítne splnit svou povinnost následovat revizora na policii anebo setrvat v jeho přítomnosti do příchodu policisty.

Nejvyšší správní soud se zabýval případem z plzeňského trolejbusu, kdy se cestující bez platné jízdenky pokusil revizorovi utéct. Byl jím ale zadržen a došlo k potyčce. Revizor byl následně soudem nižší instance postižen za přestupek proti občanskému soužití.
Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, dává cestujícímu povinnost prokázat svou totožnost revizorovi, revizor ale není oprávněn ji zjišťovat přes odpor cestujícího. V případě, že se cestující odmítne prokázat osobními údaji, musí nést s tím spojené negativní následky předvídané § 37 odst. 5 písm. d) zákona o dráhách. To znamená, že musí buď následovat revizora na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit jeho totožnost. Oprávněnou osobou zpravidla bývá státní nebo městský policista. Pokud však revizor nemá v této situaci žádnou možnost, jak cestujícího přinutit, aby setrval na místě, stává se z ustanovení z § 37 odst. 5 písm. d) zákona o drahách ve své podstatě nevynutitelná norma.
Veškeré sankce by pak byly určeny pouze cestujícím, kteří by se jim podrobili dobrovolně. Naopak cestující bezohlední a vůči revizorovi dokonce agresivní by žádné negativní následky spojené se svým jednáním nenesli a z místa by mohli klidně odejít. To je ale podle Nejvyššího správního soudu naprosto nepřijatelná interpretace zákona, protože upřednostňuje osoby jednající protiprávně před osobami, které svých povinností dbají. Provozovatelé drážní dopravy by tak zůstali bez jakékoliv ochrany proti cestujícím, kteří bezplatným využíváním služeb zasahují do jejich majetkových práv. Přeneseně lze tedy útěk cestujícího z místa, kde jej revizor vyzval k vyčkání na příchod policisty, klasifikovat jako útok na majetková práva provozovatele, tedy na zájem chráněný zákonem.
Nejvyšší správní soud tedy rozhodl, že nutná obrana proti útěku cestujícího bez jízdenky je zákonná, pochopitelně pouze za podmínky, že revizorovo počínání je přiměřené. Přiměřená musí být i obrana vůči případnému útoku. Pokud ale cestující použije vůči revizorovi násilí, musí nést riziko revizorovy adekvátní reakce. Soud ale upozornil, že revizor nesmí volit prostředky, které povedou k újmě na zdraví černého pasažéra. Revizor vždy musí dát cestujícímu šanci splnit svou povinnost dle zákona dobrovolně. Podle soudu revizor nesmí použít větší síly než je nezbytně nutné k dosažení cíle jeho zákroku, kterým je ochrana majetkových práv provozovatele. Toho dosáhne znemožněním útěku cestujícího a zjištěním jeho totožnosti osobou k tomu oprávněnou.
Výše uvedené závěry se podle vyjádření soudce v žádném případě nevztahují jen na vztah provozovatele drážní dopravy a černého pasažéra. Stejně se může kdokoliv bránit proti zloději nebo proti osobě, která poškodila jeho věc, a to i v případech, kdy hodnota odcizených nebo poškozených věcí nenaplňuje trestní odpovědnost pachatele. Dalším příkladem může být vztah obsluhy restaurace a hosta, který odmítne zaplatit zkonzumované jídlo.
Celý text rozsudku najdete zde.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.