Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

NOZ: Právo stavby

Právo stavby je dalším staronovým pojmem, který se v novém občanském zákoníku vrací do českého právního řádu. Právo stavby má v českých zemích historickou tradici, naposledy bylo komplexně řešeno zákonem č. 88/1947 Sb., o právu stavby. Občanský zákoník z roku 1950 ale úpravu práva stavby značně zestručnil a občanský zákoník z roku 1964 ji už vůbec neobsahoval. Od roku 1964 nebyl tedy tento pojem v českém právu zakotven a neužíval se. Nový občanský zákoník definuje právo stavby v paragrafech 1240 až 1256.

Od 1. ledna 2014, po vstupu nového občanského zákoníku v platnost, již nebudou nově vznikající stavby samostatnou věcí, ale součástí pozemku. Pokud tedy stavebník nebude stavět na vlastním pozemku, nebude stavba patřit jemu, ale bude zhodnocovat pozemek pro jeho vlastníka. Právo stavby bude tvořit výjimku z tohoto všeobecného principu. Právo stavby je v novém občanském zákoníku upraveno v části třetí nazvané „Absolutní majetková práva“, konkrétně v § 1240 až § 1256.
Právo stavby umožní stavebníkovi postavit stavbu na cizím pozemku a po určitou dobu ji také vlastnit. Právo stavby bude nejčastěji zřizováno smlouvou a bude nemovitostí, která se zapíše do katastru. Dále bude možné právo stavby zřídit vydržením nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Právo stavby může být sjednáno i na stavbu již zřízenou a také na pozemek, který není přímo ke stavbě potřeba, ale slouží k jejímu lepšímu užívání (zahrada, příjezdová cesta apod.).
I právo stavby respektuje princip, že vlastníkem pozemku a stavby má být nakonec stejná osoba, proto ho lze zřídit výhradně na dobu určitou, a to nejdéle na 99 let. V případě vzniku vydržením bude právo stavby zřizováno na dobu 40 let. Poslední den doby, na kterou je právo stavby zřízeno, musí být zaznamenán v katastru nemovitostí. Předpokládá se, že v praxi se smlouvy o právu stavby budou uzavírat na dobu kratší, nejčastěji na takovou dobu, která bude odpovídat návratnosti investice do stavby. Trvání práva stavby lze prodloužit, ale musí s tím souhlasit všichni, pro něž jsou na pozemku zapsána jakákoliv zatížení (např. zástavní věřitelé).
Po dobu trvání práva stavby je stavebník vlastníkem stavby a může ji užívat, provozovat a vydělávat na ni. Pro stavebníka bude právo stavby znamenat větší jistotu než nájem, protože ten je vypověditelný, zatímco právo stavby se chová jako věcné břemeno. Stavebník má povinnost udržovat stavbu v dobrém stavu. Smlouva může také stavebníku uložit povinnost stavbu pojistit. Právo stavby bude možné zřídit bezúplatně, za jednorázovou úplatu nebo úplatu v opakujících se dávkách. Právo stavby je dědičné, lze ho převést na jinou osobu i zatížit, vlastník pozemku si ale může ve smlouvě podmínit zatížení stavby svým souhlasem. Podle zákona má stavebník předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo k právu stavby. Pokud se strany ve smlouvě dohodnou jinak, musí to být zapsáno v katastru. Právo stavby je považováno za nemovitou věc a platí se z něj daň z nemovitosti. Se stavbou postavenou na právu stavby nelze samostatně nakládat, protože není samostatnou věcí v právním smyslu, vždy je součástí práva stavby.
Po skončení práva stavby připadne stavba vlastníkovi pozemku. Stavebníkovi náleží za stavbu náhrada, která činí polovinu hodnoty stavby v době zániku práva stavby. I tyto podmínky lze ale sjednat ve smlouvě jinak. Při výplatě náhrady se přihlíží k zástavnímu a jiným právům váznoucím na právu stavby.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.