Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Ombudsman - veřejný ochránce práv

Poslanci dnes nejnižším možným počtem hlasů (85) zvolili nového ombudsmana. Veřejnou ochránkyní práv se stala Anna Šabatová, která již v letech 2001–2007 působila jako zástupkyně tehdejšího ombudsmana Otakara Motejla. Náš článek je stručnou informací o tom, jaký je přesně statut veřejného ochránce práv v ČR a v čem spočívá jeho hlavní úloha a význam.

Veřejný ochránce práv, tzv. ombudsman, je nezávislý a nestranný orgán, který nepatří do veřejné správy a není tedy úřadem. Jde o orgán monokratický (o jednu osobu). Hlavním úkolem ombudsmana je chránit osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné. Provádí také preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací.
Institut ombudsmana pochází ze Švédska, kde byl již od 18. století pověřen králem dbát na správné chování královských úředníků. Po druhé světové válce pak podobná instituce vznikla téměř ve 100 státech světa.
V ČR byl úřad ombudsmana zřízen zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. Český ombudsman je volen Parlamentem a má všeobecnou působnost. V některých evropských zemích působí také regionální ombudsmani, nebo ochránci specializovaní jen na určitou oblast. Úřad českého ombudsmana sídlí v Brně.
Veřejný ochránce práv řeší stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy či z vlastní iniciativy upozorňuje na nesprávné jednání či protiprávnost. Ombudsman nemá právo rušit nebo měnit rozhodnutí úřadů, vstupovat do soudních sporů či jinak ovlivňovat výkon soudní moci. Svou funkci plní prováděním nezávislých šetření, a pokud zjistí pochybení, může od příslušných institucí či úřadů požadovat nápravu. To činí pomocí neformálních návrhů či doporučení a veřejnými výzvami těmto institucím. V krajním případě může podat návrh na zahájení trestního stíhání.

Ochránce je podle zákona č. 349/1999 Sb. oprávněn zabývat se stížnostmi, které směřují proti činnosti:
  • ministerstev a jiných správních úřadů s působností pro celé území České republiky a správních úřadů jim podléhajících,
  • orgánů uzemní samosprávy (tj. obce a kraje), ale pouze při výkonu státní správy, nikoli tam kde rozhodují ve vlastní působnosti (samospráva)
  • České národní banky, pokud působí jako správní úřad,
  • Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
  • Policie České republiky s výjimkou vyšetřování, kdy působí v trestním řízení
  • Armády České republiky a Hradní stráže,
  • Vězeňské služby České republiky,
  • zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova a ochranné léčení,
  • zdravotních pojišťoven,
  • orgánů soudu a státního zastupitelství při výkonu státní správy (zejména otázka průtahů v řízení, nečinnosti soudů a nevhodného chování soudců), nikoliv proti samotnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce.
Naopak jeho pravomoci se výslovně nevztahují na:
  • soudy všech stupňů a typů v jejich rozhodovacích pravomocích,
  • rozhodovací činnost státních zastupitelství,
  • Parlament, prezidenta republiky a vládu,
  • Nejvyšší kontrolní úřad,
  • zpravodajské služby České republiky,
  • orgány činné v trestním řízení.
Od roku 2008 má ombudsman zvláštní právo navrhovat zahájení kárných řízení proti předsedům a místopředsedům soudu v případě, že porušují povinnosti spojené s výkonem jejich funkcí. Ombudsman nesmí vstupovat do soukromoprávních sporů, s výjimkou podezření na diskriminační jednání. Od roku 2006 vykonává dohled nad dodržováním práv všech osob omezených na svobodě, tedy vězňů a osob závislých na poskytované péči z důvodu věku, zdravotního stavu nebo sociální situace.

Český veřejný ochránce práv je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let a může být zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. Kandidát na ombudsmana musí splňovat podmínky pro volitelnost do Senátu, musí tedy být občanem České republiky a musí mu být alespoň 40 let. Po dobu výkonu své funkce nesmí ombudsman vykonávat žádnou jinou funkci ani činnost ve veřejné správě a nesmí být členem žádné politické strany nebo hnutí. Kandidáty na osobu ombudsmana navrhují po dvou prezident republiky a Senát, návrhy se mohou shodovat. Volba nového veřejného ochránce práv se musí podle zákona uskutečnit do 60 dnů po uvolnění funkce.
Prvním českým ombudsmanem byl JUDr. Otakar Motejl, který zemřel 9. 5. 2010 v Brně. Úřad zastával od 18. prosince 2000 až do své smrti. Od 13. září 2010 byl ombudsmanem Pavel Varvařovský, který ale 20. prosince 2013 na funkci rezignoval. Dnes nově zvolená ombudsmanka Anna Šabatová po svém zvolení uvedla, že bude navrhovat rozšíření některých kompetencí svého úřadu.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.