Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Porušení práva Společenství

Často se při projednávání zákonů Parlamentem zmiňuje nutnost jejich včasného přijetí, protože jinak České republice hrozí žaloba ze strany EU. Co se ale skutečně stane, pokud členský stát nestihne včas zapracovat do svého národního práva některou ze směrnic EU?

Každý členský stát je odpovědný za soulad evropských předpisů s národními, za včasné transpozice evropského práva do práva národního i za správné uplatňování evropské legislativy. Pokud se tak neděje, má Evropská komise podle základních smluv EU pravomoc zahájit s příslušným státem řízení k ukončení tohoto porušování práva Společenství.
Řízení probíhá ve dvou fázích, první fáze je administrativní, poté následuje fáze sporu. První fáze řízení může mít i několik etap a jejím cílem je, aby členský stát dobrovolně dosáhl souladu s právem EU.
První etapou předběžného řízení je neformální upozornění, kterým Evropská komise oznámí členskému státu zjištěný problém. Ve stanovené lhůtě se může stát k problému vyjádřit a Komisi doručit své připomínky. Tato fáze probíhá neformálně, tedy bez jakékoliv publicity a ve většině případů se situace vyjasní a rozpor vyřeší právě v tomto stadiu řízení.
Pokud nedojde k nápravě, následuje již formální část, kdy Komise oficiálně členskému státu sdělí, v čem spočívá jeho protiprávní jednání, které předpisy EU konkrétně porušil, a stanoví lhůtu, ve které musí stát tento protiprávní stav odstranit. Jde o tzv. formální upozornění. Pokud stát není ochoten učinit nápravu, vydá Komise odůvodněné stanovisko, kterým končí administrativní fáze řízení. V odůvodněném stanovisku ("reasoned opinion") je přesně a podrobně specifikován důvod, proč se Evropské komise domnívá, že došlo k porušení práva Společenství. Musí obsahovat odůvodnění protiprávnosti jednání členského státu a výzvu, aby členský stát přestal ve stanovené lhůtě své povinnosti porušovat.
Nerespektuje-li členský stát stanovisko Komise, následuje podání žaloby k Soudnímu dvoru Evropských společenství, čímž je zahájena fáze sporu. Žaloba je podána proti členskému státu a žalobní návrh může obsahovat pouze závěry uvedené v odůvodněném stanovisku. Pokud Soudní dvůr uzná žalobu jako oprávněnou, vydá rozsudek, který je závazný a od přijetí Maastrichtské smlouvy (1993) také vynutitelný. Evropský soudní dvůr však nemůže přímo zasahovat do národního práva členského státu, rozhodnutí o způsobu a prostředcích odstranění protiprávního stavu je tedy v pravomoci členského státu.
Pokud Komise opět shledá, že se členský stát nepodrobil rozsudku Evropského soudního dvora a neučinil příslušná opatření vedoucí k nápravě, vydá nové odůvodněné stanovisko s další lhůtou ke splnění rozsudku. Pokud ani toto další odůvodněné stanovisko není respektováno, může Komise věc opět předat Evropskému soudnímu dvoru, tentokrát ovšem s určením výše pokuty. Pokuta je přiměřená okolnostem a může být jednorázová nebo periodická. Soudní dvůr případ opět přezkoumá a dojde-li k závěru, že členský stát se skutečně nepodrobil jeho rozsudku, vydá druhý rozsudek v téže věci a uloží pokutu dle svého uvážení. 
Členské státy ovšem ve většině případů rozsudky Evropského soudního dvora respektují. Uložení pokuty je věc skutečně výjimečná a z praxe je znám jediný případ. V roce 2000 uložil Soudní dvůr Řecku pokutu 20000 EUR denně za neimplementaci směrnice, která ve svém důsledku měla Řecko donutit odstranit zdravotně závadnou skládku na Krétě. Komise původně navrhovala periodickou pokutu 24600 EUR, Soud ji snížil na 20000 EUR denně.

Související články:
Instituce Evropské unie

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.