Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Parkování pro zdravotně postižené

Právníci Kanceláře veřejného ochránce práv dospěli k jednoznačnému názoru, že pokud obce odmítají zřídit invalidům vyhrazená parkovací stání, jedná se o diskriminaci. Tento právní názor byl jako „Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení při zřizování vyhrazeného parkování na místních komunikacích“ publikován minulý týden.

Ombudsman nemá právo rušit nebo měnit rozhodnutí úřadů, vstupovat do soudních sporů či jinak ovlivňovat výkon soudní moci. Svou funkci plní prováděním nezávislých šetření, a pokud zjistí pochybení, může od příslušných institucí či úřadů požadovat nápravu. To činí pomocí neformálních návrhů či doporučení a veřejnými výzvami těmto institucím. Podrobněji jsme o funkci veřejného ochránce práv psali v samostatném článku.
Nyní kancelář ombudsmana zveřejnila doporučení, ze kterého vyplývá, že obec by měla se zřízením parkování pro zdravotně postiženou osobu souhlasit vždy, pokud tomu nebrání závažný důvod a pokud postižený nemůže využít jiné, srovnatelné řešení. Pokud obec odmítne individuální parkovací místo zřídit, aniž nabídne přiměřenou alternativu, dopouští se diskriminace.
Diskriminací podle ombudsmana není jen nerovné zacházení, ale také pasivita, v tomto konkrétním případě nepřijetí opatření (nezřízení parkovacího místa), které postiženým umožní využívat službu určenou veřejnosti. Jedná se o nepřímou diskriminaci. Obce, jako vlastníci komunikací, by tedy měly dát souhlas se zřízením vyhrazeného parkovacího stání, tam kde o to hendikepovaní žádají. Obvykle se jedná o parkování co nejblíže úřadům, zdravotnickým zařízením, nákupních střediskům apod. Ze stejného důvodu může také postižená osoba žádat o zřízení parkovacího místa v blízkosti bydliště. Obce by těmto žádostem měly vždy vyhovět, s výjimkou situací, kdy zřízení parkoviště brání závažný důvod a postižený může využít adekvátní náhradní řešení. Pokud obec odmítne zřídit individuální parkovací místo a nenabídne jiné řešení, dopouští se diskriminace ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, tzv. antidiskriminačního zákona.
Zároveň ombudsman pokládá za diskriminační i podmínku některých obcí, že žadatel o vyhrazené parkovací místo musí být sám držitelem řidičského oprávnění nebo vlastníkem vozidla. Jenže právě zdravotní postižení může být překážkou v řízení motorového vozidla, tím se však nic nemění na potřebě postiženého parkovat v blízkosti bydliště, i když auto sám neřídí. Důvodem pro odmítnutí žádosti také nesmí být fakt, že žadatel trpí jiným než pohybovým postižením. Potřebu parkovat co nejblíže bydlišti je vždy nutné vyhodnotit individuálně, protože může jít např. o poruchu orientačních schopností. 
Plné znění „Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení při zřizování vyhrazeného parkování na místních komunikacích“ včetně příkladů z praxe najdete zde.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.