Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Ústavní soud škrtal v zákoně o zdravotních službách

Již včera jsme informovali o tom, že Ústavní soud projednával ve středu návrh na zrušení celého balíku reformních zákonů přijatých vloni na podzim Poslaneckou sněmovnou. Žádosti o zrušení celých zákonů Ústavní soud nevyhověl, zrušil však některá jejich ustanovení. Kromě zrušení institutu tzv. veřejné služby, o kterém jsme psali ve včerejším článku, byly nálezem Ústavního soudu zrušeny také některé paragrafy zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

Přeregistrace provozovatelů nestátních zdravotnických zařízení
Zrušením některých částí § 121 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, byla odstraněna povinnost tzv. přeregistrace u dosavadních provozovatelů nestátních zdravotnických zařízení. Zákon omezoval platnost jejich stávající registrace na pouhých 36 měsíců od vstupu zákona v platnost, tedy od 1. 4. 2012. Po uplynutí 36 měsíců byla po provozovatelích požadována nová registrace. Ústavní soud ale nenašel žádný objektivní důvod, proč by tato povinnost měla provozovatelům vzniknout. Původní návrh zákona s touto povinností nepočítal, důvodová zpráva ji proto nevysvětluje. Důvod nedokázalo Ústavnímu soudu poskytnout ani Ministerstvo zdravotnictví či některá z profesních komor, jež byly za tímto účelem osloveny. Absence účelu tohoto ustanovení vedla k jeho zrušení, soud totiž dospěl k závěru, že je v rozporu s ústavně zaručeným právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, jakož i se zákazem libovůle, jenž vyplývá z čl. 1 odst. 1 Ústavy.
 
Národní registr zdravotnických pracovníků
Požadavek na zrušení celé nové právní úpravy Národního zdravotnického informačního systému obsažené v § 70 až § 78 zákona o zdravotních službách Ústavní soud zamítl. Zrušil ale § 76 a § 77 zákona, kterým se zavádí Národní registr zdravotnických pracovníků. Ústavní soud shledal, že vedení registru v rozsahu určeném zákonem o zdravotních službách je v rozporu s právem zdravotnických pracovníků na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny. V odůvodnění soud uvedl, že časově neomezené zveřejňování údajů o datu a místě narození, státním občanství, ztrátě oprávnění k výkonu zdravotnického povolání, ztrátě zdravotní způsobilosti, ztrátě bezúhonnosti a délce období, na které je výkon činnosti zakázán, není nezbytné k dosažení účelů sledovaných zřízením Registru. Navíc zákon č. 372/2011 Sb. nestanovil, kdo a za jakým účelem bude mít přístup k těmto údajům, není tedy dostatečně zajištěno, že nedojde k jejich zneužití.
 
Platnost dříve vysloveného přání
Zrušením věty „Platnost dříve vysloveného přání je 5 let." v § 36 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, bylo odstraněno časové omezení takzvaného dříve vysloveného přání, kterým může pacient vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotní péče pro případ, že v budoucnu toho nebude schopný. Omezení platnosti tohoto přání na 5 let, je podle Ústavního soudu v rozporu s čl. 9 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Podle soudců není možné, aby na dříve vyslovené přání nebyl brán zřetel jen v důsledku prostého uplynutí zákonem stanovené doby jeho platnosti, to je naopak zcela proti smyslu institutu dříve vysloveného přání. O institutu dříve vysloveného přání jsme psali po jeho zavedení v samostatném článku.

Všechna výše uvedená ustanovení jsou zrušena ke dni vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů ČR. Celý text nálezu najdete zde.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.