Alfa9 zprávy
Změny zákonů
-

Ústavní soud zrušil tzv. veřejnou službu

Ústavní soud včera svým nálezem zrušil povinnost osob, jež jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než dva měsíce, vykonávat bez nároku na odměnu tzv. veřejnou službu. Nález vyhlásil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Pracovat pro stát zadarmo je podle výroku Ústavního soudu ponižující.

Ústavní soud rozhodoval o návrhu opozičních poslanců, kteří napadli celkem 14 reformních zákonů přijatých vloni na podzim Poslaneckou sněmovnou. Opozice požadovala kompletní zrušení všech těchto zákonů s odůvodněním, že právě opozičním poslancům nebyl na půdě Sněmovny dán dostatečný prostor k vyjádření postojů a názorů k dotčeným zákonům. Této žádosti Ústavní soud nevyhověl, zrušil ale několik konkrétních ustanovení posuzovaných zákonů.
Největší prostor věnoval soud § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterým je definována tzv. veřejná služba. § 30 odst. 2 písm. d) byl do zákona vložen novelou č. 367/2011 Sb. s platností od 1. 1. 2012.  Podle tohoto ustanovení vyřadí krajská pobočka úřadu práce svým rozhodnutím z evidence uchazečů o zaměstnání toho uchazeče, který bez vážného důvodu odmítne nabídku vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je v této evidenci veden nepřetržitě déle než 2 měsíce. Veřejná služba je přitom uchazečem o zaměstnání vykonávána bez nároku na odměnu. Ústavní soud toto výše citované ustanovení zrušil dnem vyhlášení nálezu, tedy dnem, kdy text nálezu vyjde ve Sbírce zákonů ČR.

Z rozsáhlého odůvodnění nálezu vyplývá, že tzv. veřejná služba je podle názoru Ústavního soudu v rozporu hned s několika body Listiny základních práv a svobod a také s Ústavou ČR, a to z následujících důvodů:
  • v podstatě nahodilý výběr uchazečů, jimž bude veřejná služba nabídnuta, zakládá mezi uchazeči neodůvodněnou nerovnost a je v rozporu se zákazem svévole vyplývajícího z čl. 1 odst. 1 Ústavy,
  • rozsah veřejné služby po dobu až 20 hodin týdně a to bez nároku na odměnu porušuje čl. 26 odst. 3 Listiny – právo na přiměřené hmotné zajištění,
  • povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku tzv. veřejné služby a vykonávat ji nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti je v rozporu se zákazem nucené práce podle čl. 9 odst. 1 Listiny, resp. zákazem nucené a povinné práce podle čl. 4 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
  • vnější podobnost mezi výkonem veřejné služby a výkonem trestu obecně prospěšných prací může způsobovat u jednotlivých uchazečů ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti, a to je v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny.
  • neposkytnutí odměny, resp. poskytnutí podpory v nezaměstnanosti ve stejné výši bez ohledu na to, zda se uchazeč podrobil výkonu veřejné služby nebo zda k jejímu výkonu povolán nebyl, je v rozporu i s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny.
Celý text nálezu Ústavního soudu najdete zde.

Autor: Martina Vojíková

Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.